Chybička sem, chybička tam... Nevadí to?
Možná jste si všimli, že na naší ministránce o vyjmenovaných slovech dost útočíme na ty, kteří dělají pravopisné chyby - a to už vědomě, nebo nevědomě či díky šikovnému šotkovi/překlepu. Prostě by každý měl si po sobě svůj text přečíst a najít v něm ty nejzávažnější chyby. Netvrdíme, že by každý měl mít svého korektora, který projde vše, co píšete - e-maily, zprávy, facebookové/twitterové statusy...
Jak nechybovat?
Ale určitá sebekontrola by každému neuškodila - a to ani nám. Věřte, že i u nás existuje autorský blok, který nám „schovává“ všechny chyby, které napíšeme.
Nejspíše to znáte, že když dlouho pilujete nějaký text, neustále ho kontrolujete a žádnou chybu v něm nevidíte, tak první člověk (trocha znalý naší krásné mateřštiny a jejích mnohdy problematických pravopisných pravidel) v něm najde pár chybek. A vy jste je prostě neviděli díky „autorské slepotě“.
Uležení je klíčové
Na to nejlépe pomáhá to, že necháte svůj text tzv. uležet (ideálně jako zralý sýr na více dní). Divili byste se, jaká pravopisná/překlepová zvěrstva jste v textu napáchali... Jenže v moment psaní je nevidí ani ti nejlepší z nejlepších - určitě ne ani Korektor:)
Další radou, kterou pro vás máme, je nechat text přečíst někoho dalšího - ale ne dobrosrdečnou maminku, či kamarády, kteří se vám chtějí zavděčit. Najděte někoho ve svém okolí, který umí pravopis i konstruktivní kritku - je to sice úkol hodný krále, ale zkusit to můžete:)
Shrňme si to:
- nechte text uležet pár dní,
- najděte si někoho, kdo si ho po vás přečte,
- vykašlete se na psaní textů (v krajním případě).